Zobecňující hodnocení hned na úvod: písničky Jana Spáleného považuji za jedny z nejlepších které u nás kdy vznikly - po stránce muzikantské, pěvecké, skladatelské, textařské. Pochopitelně tedy mám radost, že mohu některé z těch starších konečně poslouchat z kompaktu (a podle toho i hvězdičkuji). Účelem této recenze je však zamyslet se nad tím, nakolik reprezentativně dotyčný výběr mapuje Spáleného tvorbu za oněch deset let, a proto si zahraju na hnidopicha. Před závorku vytýkám, že nejlepším řešením, jak znovu připomenout Janovy starší nahrávky, by bylo jednoduše všech šest alb, z nichž byl výběr pořízen, reeditovat vcelku (přičemž `best of' by mohlo vyjít zároveň pro méně vášnivé fanoušky). Finanční návratnost sice patrně nebyla nikterak rychlá, ovšem za a) by investice byla zanedbatelná (a nula od nuly by pošla už při pár stech kusů) a za b) by zkrátka všechna důležitá alba naší rockové minulosti, mezi něž tato bezesporu patří, měla být běžně na trhu k dispozici, jako je to ve světě normální. To je ovšem obecný problém našeho gramobyznysu a týká se, objektivně vzato, i ještě důležitějších a bezpochyby komerčně zajímavějších titulů. Na vyřešení této otázky je ovšem recenzentkrátký a proto přímo k meritu věci.
Poněkud pochybený je už sám název disku. Podstatná, byť menšinová část výběru pochází z alb, která nebyla Spáleného sólovými, nýbrž pod nimi byl podepsán soubor ASPM, a i při vědomí mamutího podílu právě Jana Spáleného na tehdejším repertoáru se mi nezdlá příliš korektní je prezentovat jako jeho sólové opusy (a v bookletu uvádět Kalandru a Havlíčka pouze jako hosty). Když to přeženu, těžko by si někdo dovolil zařadit původní nahrávku Yesterday na Best Of Paul McCartney…
Co se týče samotného obsahu kompilace, hlavní důraz je logicky kladen na první dvě (opravdu sólová) alba Já se tě nevzdám a Asi v tom bude nějakej háček. V souvislosti s úvodní úvahou o reedici kompletního Spáleného je paradoxně právě to, ze druhé z nich zde nacházíme prakticky celé (s výjimkou tří kousků, mezi něž bohužel patří i Spitál u sv. Jakuba, neboli jeden z největších Spáleného/Kalandrových hitů, jehož nezařazení opravdu nechápu a považuji jej za největší nedostatek) a je tu použitá i fotografie z jeho obalu. Naproti tomu - když přistoupíme na to, že ASPM = Jan Spalený - na `best of' chybí několik opravdových hitů právě z pozdějšího období, které jsou pro Janovu tvorbu charakteristické (Pořádný blues, Panenka, Tonda B.), stejné jako dvě téměř geniální coververze, Ježkův Svět na ruby a Dylanovo Věřím v nás (požadavek, aby zde obsažené písně byly autorské přitom zřejmě nebyl prvotní, když se na album vešlo i standardní Blues nádržní ulice).
Daly by se vypisovat i další songy které mi tu chybí, ale tím se dostávám opět na začátek k volání po kompletních reedicích: V poskládávání `best of' z diskografie která je 'best' vcelku, asi bude nějakej háček…